Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se to semlelo

30. 11. 2009

Do pletení z papíru jsem se pustila po tom, co jsem na návštěvě u své švagrové celý večer nevěřícně koukala na košík, který "přece nemůže být z novin!!! ".  ..pak už chybělo jen najít několik webových kuchařek, oslovit pár lidí, kteří mi budou dávat stranou vhodné noviny, nakoupit lepidla a směle jsem se do toho mohla pustit. Troufnu si říct, že jsem se do pletení vyloženě zbláznila, ale trochu tomu napomohla i mamina. Po zmíněné návštěvě jsem totiž padla do peřin, zatímco mamča zasedla k počítači a ráno už jsem měla plný mail odkazů.

První košíček nebyl žádná sláva, zakončení bylo takové prapodivné, ale každým dalším už se technika zlepšovala a zlepšovala. To, že několik prvních ruliček skončilo v koši, také asi zmiňovat nemusím. ..pak už jsem měla za sebou pár hotových jednoduchých košíků a stála jsem před rozhodnutím, jakou že budu natírat barvou. V různých webových diskuzích jsem vyčetla, že nejlepší je Balakryl. Uvítala jsem ho hlavně proto, že je ředitelný vodou, a tak přišel den, kdy jsem si šla koupit svou první barvu pro kutily.  Vyhrál to nakonec Akryl (měl trochu světlejší odstín než Balakryl), ale složení barev je asi stejné.

Svůj první kulatý košíček s vyplétaným dnem jsem umotala jednou v jednu hodinu v noci..možná proto také vypadá tak "děravě".

Zatím mám vyfocených jen prvních pár kousků (včetně "děravé" ošatky ), jejichž kvalita není ideální, ale je to tím, že se blíží Vánoce a já spíš háčkuji vločky, které mi připadají aktuálnější. Po Vánocích se tedy (snad) můžete (můžu?) těšit na fotečky nových pletenic ve fotogalerii.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář